Neradíme závodníkům, co mají na tatami dělat, mají své hlavy a trenéra. Tímto dáváme na vědomí respekt k osobě a práci trenéra a týmovým pravidlům. 

Fandíme a povzbuzujeme slušně, aby na nás mohl být náš klub hrdý tak, jako jsme hrdí my na něj. 

Nenadáváme a nekřičíme na hráče, trenéry, soupeře či rozhodčí. Případný nesouhlas s děním naše chování neospravedlňuje.

Respektujeme našeho soupeře, dělá karate pro radost, stejně jako my. 

Tleskáme našim barvám, tleskáme soupeři, odměníme tak každý pěkný zápas. 

Nechceme výhru za každou cenu, uvědomujeme si, že nejdůležitější je cesta, jakou jsme k vítězství došli. 

Rozhodčí, pokud je na tatami, je také jen člověk, může udělat chybu, stejně jako my, stejně jako Vy. 

Nepřipravujeme a nenosíme závodníkům věci na trénink a závody, pouze kontrolujeme, zda závodníci mají vše potřebné. 

Podporujeme samostatnost závodníků, do šatny za nimi nechodíme, zvládnou to, spolu s trenéry, úplně sami. 

Nevstupujeme na soutěžní plochu tatami během závodu ani během tréninku, závodníci potřebují na trénink klid. 

Dbáme na správnou životosprávu závodníků. Její nedílnou součástí jsou strava, pitný režim a v neposlední řadě i spánek. 

Trenér je pro nás partner, který společně s námi vychovává a učí naše dítě. Víme, že bez vzájemné spolupráce nic nedokážeme.
V případě jakýchkoliv nejasností, dotazů se obracíme na trenéry. Vzájemná komunikace je základním kamenem budování našeho vztahu .

V případě nutnosti včas omlouváme závodníky z akcí, informujeme o všech důležitých věcech, souvisejících se závodíky, usnadníme tak trenérům práci .

O dění v týmu, v klubu se na veřejnosti nevyjadřujeme negativně. Pokud máme pocit, že je něco špatně, řešíme toto primárně s trenérem. Tímto postojem podporujeme sounáležitost se společnými cíli a hodnotami a hájíme tak dobré jméno našeho klubu. 

Nevyjadřujeme se k nominaci na turnaje či utkání, trenér se vždy snaží spravedlivě rozvíjet potenciál každého závodníka! 

Zajímavost: Příliš mnoho závodů může psychickému a sociálnímu vývoji dítěte uškodit. V Norsku existuje pravidlo, podle kterého děti do 10 let nesmí sehrát více jak 20 zápasů a děti do 12 let maximálně 25 zápasů za rok. 

Netlačíme na trenéry s počtem turnajů, děti mají svůj přirozený vývoj a ten nelze urychlit. Budeme trpěliví a pěstujemv nich lásku ke sportu, ke karate a podporujte je!!! Syndrom vyhoření není jen u dospělých, ale dnes i dost často u dětí, dává se jim toho moc na jejich bedra a zbytečně se na ně tlačí. Pak už není cesty zpět!!!

Děkujeme a buďte s námi!